Soukromá základní škola MOZAIKA Rychnov n/Kn.

Zkušenosti z prvního stupně ZŠ Mozaika. Naše dcera navštěvovala běžnou základní školu, učila se velmi dobře, ale do školy nechodila příliš ráda. Výuka jí nepřišla moc zajímavá ani smysluplná ( zvláště v některých předmětech, kde se jednalo hlavně o bezduché opisování učiva z tabule, učení se o přírodě pouze z učebnice apod.). Rozvoj tzv. klíčových kompetencí ( kompetence k učení, kompetence komunikativní, kompetence k řešení problémů, sociální, občanská a další ), který je ukotven v závazném Rámcovém vzdělávacím programu, zde nebyl příliš podporován. Líbí se nám, že v Mozaice jsou učitel a žák skutečnými partnery, kteří spolupracují a mají se ve vzájemné úctě. Dítě je zde vedeno k samostatnému rozhodování, za které nese samo zodpovědnost a též k dovednosti správně komunikovat. Oceňujeme důraz na vědomé rozvíjení lidských hodnot a dostatek prostoru pro vyjádření svého názoru a prožitku, včetně sebehodnocení. Teoretické vzdělávání je tu propojeno s praxí. Část výuky probíhá mimo školu, v příslušných kulturních institucích, v přírodě a na vlastním školním pozemku, kde jsou uplatňovány zásady permakultury. V Mozaice je velmi přátelská atmosféra, děti zde nepociťují nepřiměřený tlak a stres. Naše dcera se pro přestup do ZŠ Mozaika rozhodla během jedné jediné hodiny strávené v této škole a po několika zkušebních dnech ve výuce věděla, že už nechce jinam. Od nástupu do nové školy se těší na každý den, kdy se bude učit a trávit čas se spolužáky.

rodiče žákyně 6. ročníku, učitel základní umělecké školy

Co se mi líbí na Mozaice? ,, Líbí se mi atmosféra školy, vztahy mezi dospělými a dětmi. Individuální přístup k potřebám a schopnostem dítěte". Hezký den 🙂

Šípová Ditaasistent pedagoga 2 roky

Jako učitel jsem od r. 2000 prošel řadou „klasických“ škol, vždy jsem měl podporu vedení, trochu neskromně dnes tvrdím, že se mi všude dařilo s kolegy i s dětmi a mohl jsem si taky vážit velké důvěry rodičů. Jsou to dobré školy a mají v týmech hromadu skvělých lidí. S nelehkým srdcem jsem je ale postupně musel opustit, když jsme hledali to pravé k naší výchově a pro naše vlastní děti. Na obzoru se objevila Mozaika. Brzy jsem seznal, že přes všechny slabiny a závažné nedostatky došla Mozaika v našem kraji jednoznačně nejdál v tom, co považuji za zcela zásadní pro sebe, pro nás, pro naše děti, pro společnost - no a tady by asi mohla začít ta správná reference: Respekt (zvlášť v opozici k zneužívání moci), individuální přístup (zvlášť v opozici k stále převládající standardizaci), odvaha k hledání a nastavování bezpečných hranic s dětmi a dospívajícími (zvlášť v opozici k cepování a manipulaci k poslušnosti), nelehké zakoušení sepětí svobody a odpovědnosti, ale především dobré klima a atmosféra soudržnosti a podpory... Je třeba si neúnavně vyjasňovat význam všech těch věcí, neboť právě na nich stojíme. Na Mozaiku patří i přísnost a disciplína určitého typu, ale ne víc než podpora vnitřní motivace. Jsem při tom všem přesvědčen, že je třeba vykročit dál. Coby instituci nás často někomu popisuji obraty jako „v přerodu“, „v krizi“, „nakročení k dospělosti“ atp. Vám by se možná mohla líbit paralela s rodinnou firmou, která po léta dobře funguje a těží do značné míry z entuziasmu hrstky nadšenců - vesměs rodinných příslušníků a různých spřízněnců; tyhle zdroje (jakkoliv důležité!) už v této fázi vývoje a při naší velikosti přestávají stačit, je třeba přejít k něčemu udržitelnějšímu, možná profesionálnějšímu a – proč to neříct – dospělejšímu. Součástí toho je také prozření, že zdaleka nestačí se jen vymezovat vůči ostatním (firmám-školám), řekl bych dokonce, že nám to vnitřně i navenek mimořádně škodí. Nejsme jen alternativa k něčemu běžnému či "normálnímu", razíme spíše standard svého druhu. Sluší nám hlavně dělat si svoje, a dělat to tak, abychom s tím opravdu byli spokojeni. Je přitom zřejmé, že čím lépe to děláme, tím větší vlny (neklidu i inspirace) kolem sebe šíříme. A zpětné rázy je holt třeba ustát. Děti jsou u nás ve škole rády a daří se jim. I ty naše (myslím biologicky naše) se setkávají s nepříjemnými řečmi a stereotypními názory, jsou to ale právě jen ty vlny. To dobré u nás ve škole pomáhá dětem vše ustát. Mozaiku si moudře, přesvědčivě a s láskou hájí, v našich slabších chvilkách i proti nám samotným (velmi poučné a uklidňující pro nás v tomto směru bylo synkovo angažmá na nižším gymnáziu). Osobně si netroufám soudit, zda Mozaika svědčí všem a zda tu všechny děti prosperují. Není ostatně jak to objektivně posoudit, vždy totiž záleží na tom, co je měřítkem. Zdá se mi ale, že u nás nikdo na nic není sám, přitom každý může být sám sebou. Každý se tu setká s velkou snahou o přijetí, porozumění a náležitou podporu. Zažíváme spolu hodně radosti i strastí - myslím opravdu spolu - a to se mi zdá při vší školní práci životu prospívat nejvíc. Každému, kdo se do toho odváží s námi trochu “namočit”, jakkoliv nás podpořit a případně posunout společnou věc k lepšímu, patří velký dík. Kéž se nám spolu daří! S úctou

Jarda Novotný 🙂učitel ZŠ Mozaika

Mám své syny v Mozaice, protože tu můžou být takoví, jací jsou. Učím v Mozaice, protože mi dává prostor pro tvůrčí práci a je to prostředí velmi inspirativní díky demokratickému vedení paní ředitelky, díky skvělým kolegům a také díky dětem, které se nemusí bát otevřeně vyjadřovat svoje názory.

Jana Řičařováučitelka ZŠ Mozaika

Proč jsem začala a proč stále učím na Mozaice? Velmi stručně: 1) Zpočátku pro mě bylo zásadní hlavně to, že už NIKDY nebudu muset děti známkovat. A je to pro mě stále stejně důležité. Nechci jim kazit radost z učení a poznávání. Nechci, aby musely podvádět. 2) Nejdůležitější jsou pro mě vztahy a ty se v tak malém kolektivu a v otevřeném prostředí budují velmi rychle. A jsou intenzivní. Beru děti jako rovnocenné partnery a moc mě to partnerství s nimi baví. 3) Jsem ráda kreativní a to se u nás, v Mozaice, nosí :-). 4) Je toho ještě spousta, ale to už by bylo na delší posezení u kávy či čaje.

Eva Nývltováučitelka ZŠ Mozaika

V Mozaice pracuji 9 let. Přivedla mě sem náhoda, aniž bych věděla, že škola existuje. Nastoupila jsem jako vychovatelka družiny a dodnes bych tuto práci za jinou nevyměnila. Práce s dětmi mě vždy naplňovala, i když je to někdy náročné 🙂

Renata Nyčovádružina